V průběhu týdne Terezka překvapila a nabídla se že naplánuje vyjímečně výlet na sobotu. Jak jsem předpokládal její plán vyrazit na německý Oybin neměl doladěný detaily typu "kudy se půjde, v kolik a pod.", ale nápad to byl velmi dobrý a po společný dohodě přidat pak ještě noční Ještěd si myslím že jsme si užili další perfektní sobotní výlet na plný pecky. Navíc jsme sebou vzali Šejkýho - Terčinýho domácího gaučáka, kterej si myslím že si procházku užil ze všech nejvíc - dostával totiž celou cestu každé 2min kousek sušených plic aby nikam v lese neutek. A tak ho to vzalo, že nám pak celý večer, noc a ráno kňoural a dožadoval se další pozornosti...nebo asi spíš další dobrůtky.
Oybin je malé městečko kousek za německými hranicemi a vlastně jen několik málo kilometrů od Jabloné v Podještědí. Je zde zřícenina gotického kláštera vystavěná na pískovcové skále. Náš plán byl přemístit se do vesničky Petrovice (u Jabloné..) a odtud vyrazit po červené turistické značce až na hranice a dále po zelené až do Oybinu. Jak už to tak v lednu bývá, v podhůří je přeci jen trochu sněhu a tak není divu, že lesní cesty je lepší zdolávat na běžkách - poučení pro příště. Podle mapy a ukazatelů jsme předpokládali, že cesta je dlouhá přibližbě 18km. Terezky dlouhé nohy opět diktovali zabijácké tempo a my malý kluci ve sněhu pak musíme občas popobíhat. Tam a zpět jsme to zvládli za 3h a pár minut což je slušný na zimní podmínky se zastávkou u vstupní brány Oybinu. Cestou jsme viděli moc pěknou lezeckou oblast která bohužel nevím jak se jmenuje ale je to téměř na hranicích. Pískovcové skály mají překrásnou oranžovou barvu jak je vidět na fotkách a určitě se tam v létě ještě zastavím :-D .. no kdo z Vás kdy lezl po pomeranči? Asi bych neměl opomenout, že zříceninka má jaksi spoplatněný vstup a vzhledem k tomu, že o tom jsem jaksi nepřemýšleli při odchodu z ČR, viděli jsme ji jen z venku a její útroby jsme bohužel nemohli detailně prozkoumat. Nicméně jsem vše obhajoval tím, že nejsou ideální podmínky pro focení, že je zataženo a šero a že bychom stejně ještě někdy museli dovnitř za lepších podmínek a rozmrzelou Terezku sem tak uklidňoval, že musím nutně vyfotit ty náhrobky hřbitova který se ukrývá někde uvnitř jedině za lepšího světla. A nakonec jsem si řekli že musíme utíkat zpet protože cesta je dlouhá a tma je blízko a naše noční návraty a cesty lesem nejsou žádnou vyjímkou a kvůli Šejkýmu nesmíme jít moc pozdě aby nemusel jít na vodítku přes les. Cestou zpět jsem dobili energii šůšou a čajem z termosky a vydali se soutěskou směr ČR pod mostem, přes který jsem původně přišli k hlavní vstupní bráně. Ve chvíli kdy jsem byli pod mostem jsem si uvědomili jaký je cíl tohoto výletu. Jelikož se nám nepodařilo prozkoumat útroby kláštera a všechny jeho nejzazší kouty a temná místečka a najít třeba nějaký poklad, všichni tři jsme si to pod mostem označkovali :-D abychom mohli říct, že naše procházka na Oybin měla alespoň nějaký význam. Já vím - je to slušná chlívárna, ale lepší nápad jsem v tu chvíli neměl. Snad Terezku moc nezkazím. Po úspěšném označkování soutěsky pod mostem jsme už pelášili zpět k autí. Cestou jsme ještě pořídili několik Šejkovo fotek do katalogu výstavních pejsků. Cesta zpět se zdála mnohem kratší ale předpokládám že byla stejně dlouhá, vzhledem k tomu že jsme šli stejnou cestou. U auta jsme se rozhodli, že bychom ještě mohli navštívit velkoměsto Liberec (když už jsme byli tak blízko) a sice obchod se sportovním vybavenim Rockpoint. Nevědeli jsme však kde se v Liberci nachází a proto jsem vzali chytrou malou věc (mobil) a brnkli sme naší nejlepši kámošce Mařce, která nám ochotně na netu našla že Rockpoint je v Liberci např. v OC Nisa. Chtěl jsem se jen podívat zda nemají nějaké extrémní povánoční slevy na železo ale nic zásadního jsem nenašli. Tak jsem si cestou ven z obchoďáku koupili zmrzku čoko exklusiv - pro každého 2 kopečky - kopeček 25kč - Z čehož vyplynul zásadní poznatek... rozhodně to za to nestojí !!!
Bylo už vcelku pozdě a v plánu byla stále návštěva Ještědu, proto jsem neotáleli, naštelovali Kadla (navigaci) a rychlostí jakou se obvykle přesouváme z bodu A do bodu B jsme se začali přesouvat k nejefektivnější osvětlený věci jakou znám - k Ještědskýmu hotelo-vysílači. Jelikož jsem jak známo trochu kretén, chtěl jsem si Ještěd v noci vyfotit a tak jsem dlouhou dobu trávil štelováním foťáku na stativu zatím co Terezka a Šejkspír mrzli. Běhali kolem parkoviště a museli na mě čekat. Po několika
pokusek jsem focení vzdal a utíkali jsme nahoru vomrknout Liberec z výšky. Cestou jsem se loudal a snažil se ve tmě něco vyfotit.. Terezka si něco brumlala se Šejkým o šnečkovi co někde vzádu fotí ale určitě to tak nemyslela. Vyběhli jsem nahoru zavolali domů a utíkali dolů. Nasedli do Káči a frčeli dom. Terezka i Šejk byli moc unavení a oba cestou usnuli. Jel jsem s nima opatrně a pomalu klidnou jízdu aby si mohli bezpečně a spokojeně pochrupovat. Myslím že to byl tedy další vydařený sobotní výletík se suprovým zakončením (pohledem na zářící vesmírnou stanici na severu ČR) a pro mě byla odměna vidět ty dva spokojeně vyčerpané chrunět cestou domů.
Náhledy fotografií ze složky Pissen an der Oybin
Komentáře
Přehled komentářů
You have made your stand extremely effectively..
how to write a self assessment essay https://custompaperwritingservices.com definition essay help https://hireawriterforanessay.com
college essay writing company t38hst
(EugeneLow, 5. 4. 2023 0:03)