V sobotu ráno jsme s Terezkou úplně spontálně při přejezdu z jednoho domova do druhého (tedy z České Lípy do Teplic) uskutečnili návštěvu Vinného sklepa a Jeskyně víl. Vzhledem k tomu že mě tlačila povinost bohoslužby, která začínala ve 12:00 jsme neměli příliš času nazbyt a proto jsme chtěli podniknout jen nějakou krátkou procházku někde cestou. Dobýt Jeskyni víl byl ideální cíl nenáročný jak časově tak fyzicky. Avšak jak se později ukázalo, i přes naší snahu dodržet časový plán a být nenápadní ve smyslu dát vědět Terezky rodičům že jsme v pořádku dorazili na druhou půlku světa, nebylo reálné.
Vinný sklep a Jeskyně víl se nachází na pravém břehu řeky Křinice nedaleko obce Kyjov, hned v první chvíli po příjezdu jsme věděli že problém bude s telefonem - nikde tam totiž není signál O2 ani Vodafone. K oběma cílům se dostanete z parkoviště v Kyjově po červené značc
e (po silničce). Není to daleko cca 15-20 minut chůze. Jak píší v průvodci českým švýcarskem, pokud se podíváte dovnitř, okamžitě oněmíte úžasem nad mocí přírody, která dokázala vykouzlit neopakovatelné a velmi křehké ledové poklady schované před zraky těch, kteří zůstávají sedět v teple doma.
Vinný sklep jsme našli hned - upozornila nás na něj informační tabule. Ale problém nastal, když jsme po několika stech metrech míjeli most bez značené odbočky k Jeskyni víl a s poznámkama to nemůže být ono, to by bylo značený jsme došli až na Turistický most. Tam .. byť dychtivý jít dále na ledopády .. jsme to otočili a ukrutným tempem diktovaným Terezčinými dlouhými nohami jsme sprintovali zpět. Moje bohoslužba byla už na spadnutí - přesměrování telefonu ve 12:00 a já .. uprostřed lesa bez signálu 2h cesty domů v závějích... Ale
když jsme cestou míjeli mostík s odbočkou, neodolali jsme a museli si jít užít trochu tý nádhery a určitě toho nelituju, vidět rozzářený Terezky očíčka mi za to fakt stálo, za ten risk. Když jsme vlezli dovnitř trochu jsme oněměli - viz průvodce ale neotáleli jsme, nasadili si čelovky a dali se rychle do práce. Rozmístili jsme všechny svíčky, které jsme přinesli a dali se do focení. Ve chvíli kdy bylo vše připraveno začli dovnitř lízt lidi a jásat nad tou nádherou. Jeden pán se nás dokonce snažil přesvědčit že to fotíme do kalendáře (Terezka se hihňala), mě zase rozbila starší paní, která jako jediná okomentovala spadlý rampouch u vstupu slovy: "No podívejte se na to.. to je děsný.. kdo to zničil.. ty mladý si dneska ničeho nevážej". Moc nás těšilo že jsme se nejen sobě, ale i dalším lidem postarali o pěkný zážitek (až na tu paní). A mě moc těšilo že Terka měla ohromnou radost z toho. Vylezli sme ven, řekli guten táág nějakýmu němčourkovi, kterej se chystal s vnučkou skočit dovnitř a utíkali k autu plný zážitků a naděje že urovnáme všechny resty s rodiči a že se nestal žádnej průšvih během mé bohoslužby.
Cestou jsme si ještě řekli že navštívíme ledopád v Ústí na Vaňově kde
jsem zhruba v polovině prosince byl lézt s Danem a Jimem. Slušně jsme se tenkrát sprchovali tak mě zajímalo zda se trochu nezlepšili podmínky pro lezení. A určitě musím říct že po několika týdnech mrazů, byl ledopád nádherně promrzlej a ready to use! Po pár minutách obdivování tý nádhery jsem měl telefonát a musel urgentně do práce. No jo.. ta bohoslužba. Takže jsem zavelel a jelo se z výletů domů.
Jsem moc rád že jsem s Terezkou ten den trochu riskovali některé povinosti a že jsem sní zažil ten fajn zážitek a určitě doporučuju všem navštívit tyhle místa v zimě, případně i s patřičným vybavením... Já sám za sebe slibuju že to rozhodně nebylo naposledy co jsem tam zavítal.
Náhledy fotografií ze složky Jeskyně víl
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář